Opusť, přilni a staň se
Rick Joyner, 10.3.2003
Verš pro tento týden je v Efezským 5:31:
Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a
budou ti dva jedno tělo.
Je dobře známé, že jeden z největších problémů
v manželství může vznikat ze strany příbuzných z manželčiny nebo
manželovy strany, přitom to ale může být také veliké požehnání. Avšak, nikdy
jsem nepoznal příbuzné, kteří působili závažné problémy v manželství syna
nebo dcery, kteří by se upřímně nesnažili pomáhat, kteří by si nemysleli, že
pomáhají, zatímco stále působili vážné problémy.
Je zásadní pro každý mladý manželský pár, aby si vytvořili
svoji vlastní rodinu a svoji vlastní identitu. Abychom měli zdravé manželství,
nemůžeme se pokoušet udělat z našeho partnera obraz některého
z našich rodičů. Musíme se naučit navzájem přilnout jeden k druhému,
až se staneme jedním. Aby to mohli udělat, většina párů skutečně potřebuje
„opustit“ jejich otce a matky, doslova dostat se od nich daleko. Pochopitelně,
málo mladých párů to chce slyšet, a ještě méně rodičů, ale je to obvykle
nezbytné pro zdravé, trvalé manželství.
To neznamená, že bychom neměli mít po svatbě vztahy
s našimi rodiči. Avšak, po svatbě se vztah k našim rodičům musí
radikálně změnit. Pro rodiče je to normální, že se snaží z dětí udělat
svůj vlastní obraz a chtějí s nimi mít stálý vztah. Copak Bůh, náš Otec,
neučinil své děti ke svému obrazu a nechce s nimi být v trvalém vztahu? Je to tedy pochopitelné,
že rodiče chtějí to stejné se svými dětmi. Ale, tak jako Pán učinil každé ze
svých dětí unikátní a dal mu mimořádnou svobodu k vlastnímu vývoji jeho
jedinečností, musí rodiče udělat to stejné se svými dětmi.
Musíme svým dětem dát prostor především během prvních
několika let jejich manželství. Každé nově vytvořená rodina je také novým
začátkem určité cesty. Musí být svobodní, aby mohli vytvořit svoji vlastní
identitu a své jedinečnosti. Pouze tehdy budou dostatečně silní skutečně nést
rodinné jméno a dobré tradice, které jsou pro ně správné. Proč?
Před několika lety se hodně mluvilo o otroctví vzájemné závislosti
a jak být od ní svobodní. V jedné populární knize, pojednávající o tomto
předmětu se tvrdí, že nejvyšší formou vztahu je nezávislost. Avšak, že jedinou
cestou, kterou musíme vstoupit do této nejvyšší formy jednoty je být
vysvobozeni od vzájemné závislosti, kdy člověk (on nebo ona) nemá svoji vlastní
identitu. Aby se to stalo, musí projít obdobím nezávislosti, dokud se nevytvoří
jejich vlastní identita a není dostatečně silná pro nezávislý vztah, kde již
jejich identita nebude pohlcena a ztracena. V tom je důležitá pravda.
Všechny děti jsou závislé, protože nemohou přežít bez
rodičů. Jak rostou, stávají se postupně více soběstačnými a nezávislými.
Jestliže děti dospějí zdravým způsobem, stanou se více nezávislými. Avšak,
existuje rozdíl mezi dospělou nezávislostí a vzpurnou nezávislostí. Ale,
rodiče, kteří nejlépe vychovali své děti, je vychovali do takové úrovně
dospělosti, kdy již své rodiče nepotřebují. Pak, jakmile je jejich nezávislost
upevněna a jakmile mají svou vlastní identitu, může vztah mezi rodiči a dětmi
pokračovat k nejvyšší úrovni vztahu – nezávislosti, kde vztah se již
nesnaží zničit identitu toho druhého, ale kde jsou plně oceňovány vzájemné
zvláštnosti.
Toto je třeba znát pro vztahy v manželství. Pavel to
nepsal efezským kvůli vztahům v manželství, ale jak pokračuje v Ef
5:32 – „Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi“. Pavel
mluvil o manželství mezi Kristem a Jeho církví. To zůstává „tajemstvím“ až do
tohoto dne, a mnozí je stále nepochopili. To se stává víc a více zásadním.
Takže, jak to slovo máme aplikovat?
V tomto biblickém ději, Otec si vzal Izrael a měli
spolu Syna. Syn má také nevěstu – církev. Od samého počátku matka, Izrael, se
pokoušela vnutit sama sebe mladé nevěstě Kristově prostřednictvím „judaistů“,
kteří se ji pokoušeli dostat pod jho Zákona. To byl útok, který měl učinit
církev naprosto závislou a pohltit její jedinečnou identitu. Kdyby se to
podařilo, nebyla by žádná Nová Smlouva a nakonec by byly pohlceny všechny ty
pravdy o Mesiáši. Muselo dojít k oddělení – opuštění, dokud církev nebyla
schopná vybudovat svoji vlastní identitu s Kristem, svým Manželem.
Církev prošla obdobím své nezávislosti a i když její
manželství bylo plné úskalí, jako bylo manželství Izraele s Otcem,
přicházíme do období sladění, uzdravení a naprosté jednoty. Není náhodou, že
když se to děje, jsou zde stále moderní formy herezí, které se vyskytovaly
v prvním století, které se stále pokouší zatáhnout církev pod jho zákona a
pohltit ji v judaizmu. To se nepodaří, ale kdyby se to podařilo, ohrozilo
by to účel církve.
Dnes je mnoho sporů o takzvanou „Teologii náhrady“. Tato
teologie učí, že církev úplně nahradila v Božím plánu Izrael, a že všechna
zaslíbení, která byla dána Izraeli, jsou vlastně míněna pro církev. To je
reakce proti snaze Izraele, zničit jedinečnou identitu církve. Církev také
prošla dlouhým obdobím celých staletí, kdy se snažila zničit Izrael. Nyní,
možná v reakci na teologii náhrady, začínají být propagovány teologie
„opačné náhrady“, ve kterých Izrael v Božích plánech nakonec úplně nahradí
církev. Oba druhy teologií jsou chybné a pohrdají hlavními částmi Písma jak ze
Starého, tak Nového Zákona.
Na konci bude jednota v celé rodině Boží, jak to čteme
v Ef 2, kdy bude skoncováno s nepřátelstvím mezi Izraelem a církví.
To nakonec vyústí do tak mocné jednoty, že to bude nazváno „nový člověk“.
Avšak, to se nestane tak, že by církev nebo Izrael pohltili identitu toho
druhého, ale že každý z nich bude dostatečně silný ve své vlastní
identitě, aby vstoupil do vyšší formy jednoty – nezávislosti.
To neznamená, že Izrael upevní svoji spravedlnost
prostřednictvím Zákona. Izrael uzná jejich Mesiáše a kříž jako jediný
prostředek na hřích a smíření s Bohem. Avšak, vždy byl zamýšlen rozdíl
mezi židovskými věřícími a věřícími z pohanů. To je důvod, proč Pán měl
„apoštola k Židům“ a „apoštola k pohanům“. Jinak by nebyl důvod pro
takové rozlišení.
Způsob, jak se stávám jedno s mojí ženou není
v tom, předělat ji v muže, ale v ocenění jejích jedinečností.
Stejný druh zralosti bude požadován mezi církví a Izraelem, tak aby nastala
konečná jednota. To pro většinu zůstává tajemstvím, ale až dospějeme,
porozumíme tomu a pak do toho vstoupíme.
web MorningStar
